Čína 25.5. do 3.6.2005

25.5.05 středa

Společností AF přilétáme v 16hod. místního času na půdu Šanghaje. Vyřizujeme formality, vyměňujeme peníze v kurzu 1USD = 8CNY. Musíme si ještě zařídit knihovaní na let ze Šanghaje do Honkongu na sobotu. Najdeme přepážku společnosti Dragonair a knihování máme hotové.

Trochu nás to zdrželo a tím pádem nás v 16.45h už nepustily na rychlovlak MAGLEV. Poslední jede chvíli po 16.hod. Místní nahaněči taxíků nás chvíli přesvědčují, že do centra se dostaneme pouze taxíkem. K jejich smůle nás nepřesvědčí /tohle už známe i z jiných letišť/. Jedeme autobusem č.2 na RALWAY terminál v centru. Chceme se ujistit, že jedeme správným autobusem a poprvé narážíme na neznalost angličtiny a reakce v čínštině. Pravda je, že s tímhle problémem se pravidelně setkáváme každý den.

Cesta trvá asi hodinu. Jsme unavený, tak si chytíme taxíka, který nás doveze do hotelu, který jsme si našly už před odjezdem na internetu. Hotel se jmenuje Shanghai Maggie Youth Hostel, přímo od něj jezdí autobus č.71 do centra /tj. na nábřeží Bund/. Bydlíme v 8 lůžkovým pokoji za 180CNY pro 2 osoby. Jsme tam samy. Klíče od pokoje do ruky nikdy nedostanete, jelikož v Číne existují takzvané klíčnice. Na každém patře minimálně 3. Ve dne v noci tam sedí, a kdykoliv vy přijdete, tak s vámi jdou a pokoj odemknou. /Nic se nám neztratilo/

V recepci jsme si koupily mapu Šanghaje /mluví anglicky/, zeptali se na různé typy a vyrazily autobusem č.71 do centra. Vystupujeme na konečný /nábřeží Bund/. Je vidět osvětlený druhý břeh s TV vysílačem, na který se chceme také podívat. Je to nádhera, všude je spousta turistů, místní fotografové se Vás snaží vyfotit s mrakodrapem v zádech /později i my se necháváme přesvědčit a do alba máme hezkou fotku/. Všude jsou neonové reklamy, mrakodrapy, jezdí osvětlené lodě. Má to typickou atmosféru.

O půlnoci se vracíme domů taxíkem za 30CNY.

26.5.05 čtvrtek

V 8hod. odcházíme a jedeme autobusem č.741 k chrámu Jadeitového Budhy.

Platí se vstupné, ale my jsme se přimotaly k nějaké skupině a neplatily nic. Jedná se o klasickou budhistickou stavbu, určitě stojí za podívání. Protože jsme nikde nesehnaly plánek autobusů, jsme odkázány na taxiky, ale není to drahý. Za 13CNY se necháme odvézt na levné tržiště ZHEJIANG RD, kde mají úplně všechno za pár korun. K obědu jsme si daly místní kuchyni, pečené placky s vajíčkem, špenátem a s kořením. /Moc dobré za 2CNY/.

Dál pokračujeme taxíkem k zahradám Yuyuan s křehkými pavilonky a bonsajemi. Zahrady byly postaveny v 16.století a dneska je to místo odpočinku v centru Šanghaje. Bohužel je tady většinou hodně turistů. V okolí je nesčetně obchodů, ale i v samotném centru zahrad je plno lákavých obchůdků s typicky čínskými suvenýry, spostu voňavých restaurací.


Určitě ochutnejte knedlíky, které dělají na dřěvěných sítech na páře.

Jsou plnéné různými směsi ryb a mas. Výborné!!!

Vyrazily jsme směrem na nábřeží Bund, není to daleko, ale nakonec jsme opět skončily v taxíku. Neustále máme problém s angličtinou, je to někdy docela vyčerpávající. Vystoupily jsme na nábřeží Bund, kde je vstup na lanovku, která vede pod řekou k TV vysílači.
Cena je 40CNY. Tak a tohle se musí opravdu vidět. Jede se asi 5 minut v neonově osvětleném tunelu a během cesty máte pocit, že jste v kráteru sopky, ve vesmíru, v Disneylandu,v moři...

Za 50CNY jsme vyjely na TV vysílač /také nazývaný Perlou Orientu/. Je vysoký 465m. Zeshora je vidět "celá" Šanghaj /14mil. obyvatel/.

Stojí to zato, ale nesmí být zataženo. Vrátily jsme se zpátky tunelem na druhý břeh, prošly Bund a protože bylo už hodně hodin, sedly do autobusu č.71 a jely domů.

27.5.2005 pátek

Zúčastnily jsme se organizovaného zájezdu. Což byl průser. Včera na recepci nás upoutala nabídka zájezdu do Čínských Benátek za 190CNY.
Zhouzhuang /čínsky/ je tradiční město na vodě asi 50km západně od Šanghaje. Opravdu to stojí za to vidět, ale sami.

Ráno v 6.30 nás vzbudila služba /klíčnice/ a venku lilo. Autobus pro nás přijel v 7 hod. k hotelu a hodinu jsme objížděli jiné hotely a nabírali lidi. Pak další 3 hod. trvala cesta. Ztoho hodinu jsme stáli šílenou asi 7 km dlouhou kolonu, jenom proto, že tam komunisti se samopalem prohlíželi auta. Cestou naše průvodkyně vyprávěla velice zajímavě o Benátkách, k naší smůle neuměla anglicky. Za námi sedíci turista nám občas něco přeložil, byly jsme opravdu šťastný. Připlatily jsme si 20CNY a hned po příjezdu jsme šli na oběd. Déšť nás donutil koupit "slušivé" pláštěnky a deštník.

Seděly a jedly jsme s Číňanama u kulatého stolu, kde na menším otočném tácu bylo spoustu misek s různým jídlem, včetně šneků, masa, rýže, hub... Byl to zážitek. V Číně ke každému jídlu dostanete zdarma zelený čaj, je osvěžující a výborný.

Po obědě následovala asi hodinová prohlídka místních chrámů a důkladný, hlasitý výklad v čínštině. Hrůza! Nemohly jsme se odtrhnout od skupiny, protože jsme nevěděly další program. V ceně vstupu /100CNY/ je i projíždka na lodičkách.

Asi v 15 hod. nás odvezli autobusem do továrny, kde vyrábějí hedvábí z bource morušového. Nejdřív byla módní přehlídka místních modelek a pak ukázka celého výrobního procesu, od kukly až po peřinu. Tohle bylo opravdu hodně zajímavé.

Po menší hádce v čínštině, kdo pojede jakým autobusem zpátky do Šanghaje, jsme se konečně dostaly do hotelu.

Převlékly se a autobusem od našeho hotelu odjely na místní tržiště, které ale bylo večer zavřené. K jídlu jsme si koupily na ulici opečené placky, opravdu vynikající.

Pěšky jdeme směrem k nábřeží a pak pokračujeme po hlavní Nankingské třídě. Necháváme se zlákat na reflexní masáž místním nahaněčem za 58CNY. Masáž trvá 1,5hodiny a vlastně jde o masáž celého těla. V životě jsme nezažily tak kvalitní a profesionální masáž "za pár korun". Na závěr nám dali na záda pytlík s hliněnýma horkýma kuličkama. Další skvělý zážitek. Nohy nás přestaly bolet a my vyrazily s novou energií...

28.5.2005 sobota

Ráno jsme nemusely brzo vstávat, protože jsme odlétaly směr Honkong.

K městské dopravě musím dodat, že je snadná, všude jezdí přeplněné autobusy za cenu 1-2CNY, ale musíte mít zjištěné, kterým vlastně chcete jet. Důležité je mít v ruce drobné, protože peníze házíte do pokladny a nikdo vám nevrátí ani nerozmění. Metro mají moderní, čisté, přehledné. Je o málo dražšší /3-5CNY/, ale rychlejší. V případě nouze jezdí všude taxíky za přijatelnou cenu /10-20CNY/. Bohužel někdy řidič nepochopí, kam vlastně chcete jet. Nástupní taxa je 10CNY, ale pak máte asi 2-3km zdarma. Takže většinou jezdíte za 10CNY.

Metrem jsme dojely na stanici, odkud odjíždí magnetický rychlovlak MAGLEV. Jezdí mezi letištěm a městem, 47km ujede za 7min.! Lístek /1 cesta/ stojí 50CNY, ale když ukážete letenku, kde máte datum odletu, či příletu stejné se dnem, kdy chcete jet, tak dostanete slevu 20%.

Do dvou minut vlak nabere rychlost 440KM v hodině a vy si připadáte jak v Disneylandu. To se nedá víc popsat, to se musí prostě zažít.

Letadla do Honkongu létají přibližně každou hodinu, ale když jsme viděly tu frontu, která vůbec neubývala, tak nám došlo, že číňanů je jak mravenců a letadlo mají jak autobus. K naší smůle zrušili 2 letadla, tak jsme odletěly až v 18 hod.

V Honkongu jsme přistály v 22 hod. a podle mapy a našich poznámek vyhledaly autobus /A21/, který jezdí do centra za 30HKG. Před odletem, ještě na letišti v Šanghaji, jsme vyměnily zbytek čínských peněz na honkongské dolary /přibližně stejný kurz/.

V letadle s námi letěl jeden číňan mluvící anglicky. Po přistání se nám snažil pomoci najít hotel, ale nemohl pochopit, že nechceme bydlet v luxusu za 100USD, ale vtom nejlevnějším. Slušně jsme mu poděkovaly a šly na autobus, který odjížděl během 3 minut. To bylo vynikající. Seděly jsme v prvním patře nad řidičem a měly postaráno o další zážitek. Bylo to jak v kině, spoustu světel, osvětlený velký most spojující ostrov Lantau /tam je letiště/ s Kowlonem /pevnina/, tam jsme chtěly bydlet. Asi po hodině jízdy jsme vystoupily a ve čtvrti Tsim Sha Tsui se ubytovaly. Hostel se jmenuje Star Guest House, je v ulici Cameron Roud v 8. patře. Po chvíli smlouvání, se dohodly na ceně 200hkg za pokoj. Spíše pokojíček, 2krát 2metry, záchod přes chodbu, čisto a útulno.

Dostaly jsme hlad, tak jsme šly o půlnoci na malou obchůzku okolí. Všude bylo lidí jak ve dne... Daly jsme si na stojáka úžasný jídlo na špejli. Super! K výběru mají krabí maso, krevety, chobotnice... Další zážitek!!

29.5.2005 neděle

Ráno se nám nechtělo vstávat, protože jsme trochu zapařily... Asi v 11 hod. jsme se přepravily z Kowlonu na ostrov Honkong.

Ferry stojí 2,2HKG.

Cesta trvá asi 10 min. a je při tom hezký pohled na mrakodrapy. Autobusem z přístavu /15C, cena 3HKG/ dojedete k výchozí stanici tramvaje na nejvyšší vrchol Viktoria Peak. Cena jízdenky je 30HKG /zpáteční/. Bohužel bylo zataženo, tak jsme nemohly ocenit výhled na celé honkongské souostroví.

Krytými chodníky a nadchody jsme se pomalu vracely zpět na hlavní ulici, kde jezdí neuvěřitelné množství autobusů místní hromadné dopravy, které jsou k tomu všemu ještě dvoupatrové. Ale to nejhezčí na místní dopravě, co tvoří zdejší opravdovou atrakci, to jsou dvoupatrové tramvaje, které nejezdí nikde jinde na světě. Jsou velmi úzké, různě barevné, polootevřené, prostě jsou krásné!

Musíte jet aspoň kousek, cena je 2HKG /opět mít připravenou přesnou částku/, platí se při výstupu.

Trochu jsme se projely a pak zapadly do jedné z ulic, kde je místní tržnice. K jídlu si daly vynikající pizzu a nakupovaly dárky.

Podle doporučení z průvodce jsme jely na druhou stranu ostrova autobusem č.260, kde se nachází Stanley market. K našemu zklamání je tu draho, zboží vyšlý z módy a vůbec se nám tam nelíbilo. Brzo jsme se vrátily zpátky na hlavní třídu a prošly ještě pár znatelně levnějších obchodů. S plnýma taškama se vracíme zpátky na druhý břeh, večerní pohled na město je další zážitek. Celou dobu v Číně nám nejde dobít mobil, mají jiné napětí, Tak jdeme večer na internet, který je blízko našeho hotelu a píšeme domů. /1hod = 13HKG/

30.5.2005 pondělí

Vstaly jsme v 9hod. a v plánu máme jet na ostrov Lantau, kde stojí nejvyšší Budha v Asii /28m./.

Ferry jsme přejely na ostrov Honkong a odtud z hlavního přístavu jezdí loď za 21HKG na ostrov Lantau. Cesta trvá asi 30 min. Dále pokračujeme autobusem č.2 asi 50 min až k Budhovi. /Cena autobusu je 16HKG/. Vidět ho je další zážitek.

Vstupné je 24HKG a v ceně vstupenky je i prohlídka pagody a občerstvení v místní restauraci /nudle s rýží a zelený čaj/. K Budhovi se jde asi po 150 schodech a ze shora je výhled do okolí, kde prakticky chcíp pes.

Vrátily jsme se do přístavu stejnou cestou a šly po promenádě na pláž, která je osíťovaná proti žralokům. Voda byla osvěžující, čistá. Trajektem pak odjely zpět na ostrov HG a šly pěšky k Western marketu, píšou o něm v průvodci. Je zajímavý, uvnitř jsou drahé restaurace. Jako obykle jsme našly aspoň záchody, které jsou všude na čidla a velice moderní.

Tramvaj nás dovezla k nejdelšímu eskalátoru na světě /800m/. Vyjely jsme až nahoru. Je potřeba dát si pozor, protože eskalátor jezdí vždy jedním směrem /do 10 hod. dolu a pak do 22 hod. nahoru/. Zpátky se vracíme pěšky přes čtvrť Soho, kde je spousta hospod. I my jsme si daly sklenku vína a vychutnaly si atmosféru. Na místním tržišti, kde mají spoustu dobrot na špelji, opět neodoláme a nějaké si vybíráme. Cestou do hotelu se stavíme na internetu, ale očekávané zprávy tam stejně nemáme.

31.5.2005 úterý

Jako každý den i tenhle si jdeme dát ranní kafíčko. Nejlevnější a opravdu nejlepší mají v "Mekáči",

který je hned v naší ulici. Dáváme si ledovou kávu, protože je velký dusno. Chceme jít do Vesmírného centra, ale mají zavřeno. Kromě úterka mají otevřeno ve všední dny od 13 hod. do 21 hod. a v sobotu a neděli od 10 h do 22 hod. Mají tam i promítání podobný našemu Imaxu, tak je dobré si dopředu zjistit program.

Metrem jsme jely na pagodu Sik Sik Yuen Wong. Metro je stejně jako v Šanghaji čistý, rychlý, přehledný. Na automatech před vstupem do metra si zvolíte konečnou stanici a hned vyjede cena jízdenky. Při přestupu jsme dostaly šok, protože přestupní stanice je hned naproti Vám. Opravdu, kam se hrabe pražské metro.

Pagoda je kousek od metra, nelze ji přehlédnout. Je uprostřed paneláků. Scházejí se tam věřící a modlí se. Celému obřadu můžete jako turista přihlížet. U stánku si koupí větší pouzdro asi s 50 tyčinkama. Klečí a se zavřenýma očima s tím pouzdrem třesou, dokud nevypadne 1 tyčinka, kde je něco napsáno. Oni si to přečtou a "jdou domů". Mimo jiné přinášejí dary, hlavně ovoce a zapalují vonné tyčinky před oltářem. Proto je tam až smrad z toho kouře. Je tam také hezká zahrada s jezírkama, altánky a vodopádem.

Metrem jsme přejely na stanici Prince Edward a nechaly se unášet místníma trhama. Souběžně s ulicí Nathan roud, jsou ulice s rybíma trhama, elektronikou, sportovním zbožím... Na rybím trhu jsou vidět stovky druhů ryb a akvárií. Nakoupily jsme spoustu dárků a metrem se vrátily do našeho hotelu. Při pohledu na náš pokoj, kde se kupily hrozivě tyčící hromady s nakoupenýma věcma, se nám začalo dělat špatně při pomyšlení na odjezd a hlavně jak se nám to všechno vejde do našich kufříků...

Cestou domů jsme si koupily 3l demižón vína, s tím, že nám vydrží pár dní. Nevydržel. Šly jsme večer na neonově osvětlené nábřeží. Kolonáda připomíná ulici slávy v Holywoodu. Ruce slavných čínských herců se jmény otištěných v betonu a osvícené zespoda. V životní velikosti kamenné sochy režisérů a jejich tým, pohled na osvětlený druhý břeh plný mrakodrapů a zamilované dvojce..., to nás nenechalo chladnými. Všechno víno jsme vypily a šly spát.

1.6.2005 středa

Víno bylo tak dobré, že jsme neměly žádnou kocovinu.

Včera odpoledne jsme v přístavu našly turistickou kancelář a objednaly si na čtvrtek v 15 hod. zdarma projíždku na čínské junce po Honkongském zálivu. Veškeré nabídky pro turisty se dají vyčíst z průvodců, které jsme vzaly na letišti, hned po příletu. Ale i ve městě je dost míst, kde seženete mapy a průvodce.

Opět jsme ferry přejely na druhý břeh a jely autobusem č.260 za 10HKG na nejznámnější honkongskou pláž Repulse Bay. Po 2 hodinách koupání a opalování na moc hezké a skoro prázdné pláži, jsme poobědvaly výborné čínské nudle v "7-elevnu". Levné, chutné, syté.

Na pláži je taky malý chrám se sochama a most, který nikde nekončí /končí v moři/. Podle legendy, za každý přechod se Vám prodlouží život o 3 dny. Přešly jsme ho dvakrát.

Vrátily jsme se do centra jiným autobusem č.66, který jel přes kopec, odkud byl nádherný výhled na město a celý záliv. Místa nad řidičem jsou opravdu nejlepší a byl to pro nás další zážitek. Na konečný autobusu jsme přestoupily do jednopatrové tramvaje a a jely asi 20 min. jen tak. Vystoupily u metra a vrátily se do našeho hotelu. Východ z metra je přímo v naší ulici.

Po chvíli odpočinku a sprše jsme vyrazily pěšky směrem na noční trhy, které jsou asi od 18 hod. Trhy mají svojí typickou atmsféru, všude spousta lidí, jídla, vůně...

2.6.2005 čtvrtek

Včera padlo rozhodnutí, že dnes večer odletíme domů. Jelikož bydlení jsme nazačátku zaplatily do čtvrtka, viděly, co jsme chtěly a nachodily taky dost kilometrů. Zbýval čas dokoupit poslední věci. Dopoledne jsem jely koupit ještě jedny boty, do ulice se sportovníma věcma. Všechno jsou značkové obchody - puma, adidas, reebok a boty tu seženete skoro o polovinu levnější než u nás. Ale pozor, obchody otvírají až kolem poledne. My tam byly brzo, tak jsme si krátily čas procházením po okolí. Pak s narůstajícím hladem jsme odjely metrem na druhý břeh, že se tam najíme. Trvalo nám dlouho najít nějakou přijatelnou restauraci, ale tady jsou většinou ty dražší. Zachránili nás Mc Donaldu a pochutnaly jsme si na dobrém a levném jídle, s tím, že tohle nikomu nepřiznáme. Do přístavu odkud odjížděla junka, jsme přišly dřív. Přesně v 15 hod loď přijela a my zaujaly nejlepší místa. Výklad byl v angličtině, cesta trvala přibližně 1.5 hodiny. Zničeho nic nás začal fotit nějaký asiat, pak nám řekl, že je z thajských novin a že dělá reportáž o HK. Měl tam také svoji modelku, která díky nám byla bez práce. Kamarádku začala zmáhat únava pod vlivem kinedrilu, tak občas ji ta hlava padla. Fotograf se nenechal vyvést z míry. Byl nám vděčný.

Vystoupily jsme u Vesmírného centra a hned šly dovnitř. Vstupné je 10HKG a prohlídka je vcelku zajímavá. Můžete si zkusit navigovat vesmírný modul, zavřou Vás do místnosti s měsíční přitažlivostí, a jiné ...

Kufry jsme už měly sbalené, ale vysprchovat jsme se jít musely. Majitelka nám nabízela ručník za 10HKG, odmítly jsme. Radši ten náš po příletu vyhodíme.

Na večerním trhu nakoupily posledních pár značkových triček pro děti, pak pro kufry a v 20 hod. jsme odjížděly autobusem směr letiště.

Letiště v HG platí za nejmodernější na světě, je to pravda. Přehledné, čisté, klidné. Slyšíte hrát živou kapelu jazz v malých restauracích. Nikdo nic nehlásí, jako by nikdo nikam nepospíchal. Měly jsme čas, po odbavení jsme si sedly do kavárny a koupily napůl nějakou žemli za poslední koruny. Vedle byl zdarma internet, tak jsme zbytek času strávily psaním. Pán sedící u vedlejšího internetu na nás promluvil česky. Lekly jsme se. Celou dobu jsme naší řeč nikde neslyšely. Chtěl poradit, povídal, že cestuje sám a že se vrací z měsíčního pobytu na Filipínách, kde se potápěl. bylo to jako znamení, toho, že se vracíme domů...

Na závěr.

Tak co dodat závěrem ......

  • Číňané, tím jak nerozumí /Šanghaj/, nejsou shopni Vám poradit na dotazy o cestě či jídle. Na anglickou otázku odpovídají čínsky.V některých restauracích mají ale jídelníček s obrázky, což umožňuje snazší výběr jídla. V některých zařízeních jako jsou hotely, úřady, letiště mluví tzv. čínsku angličtinou, a tomu stejně nerozumíte. V Honkongu mluví mnohem lépe, ale je znát, že Čínani nemají rádi.
  • Nikdo si nás vůbec nevšímal, mohly jsme se procházet v nočních ulicích s pocitem bezpečí. Neměly jsme žádný problém..
  • Na ulicích je čisto, neustále někoho vidíte, jak uklízí.
  • Pokud Vám zbydou peníze a poletíte ze Šanghaje, vyměňujte je dohromady. My je vyměnily na dvakrát a hned jsme zbytečně přišly o 100kč.
  • Doprava v Číně je na mnohem lepší úrovni, než kdekoliv v Evropě. Je čistější, přehlednější, rychlejší a je levná.
  • Najít záchody je docela problém. Nejjednodušší pro nás bylo jít do restaurace, tam jsme je většinou našly. Osvědčený Mc. Donald nezklamal.
  • Všude jsou malé obchůdky, kde Vám nabízí k ochutnání různé druhy oříšků, bonbónů. Prodávají tam zelené čínské čaje a vůbec spoustu dobrot, neznámých a levných.
  • V Honkongu jsme našly restauraci YOSHINOYA, obdobu evropského Mc. Donaldu. Jedna restaurace byla přímo v ulici, kde jsme bydlely. Tam si přijdete na čínské dobroty opravdu za pár korun.
  • Docela se nám osvědčila společná kasa = bank. Je to super, při společném placení, neřešíte drobné apd.

Cestování je náš koníček, už jsme toho spoustu viděly. Byly jsme v Brazílii, v Mexiku, Venezuele, na Kubě, Malajsii, Mauriciu, Egyptě, Singapuru. Evropu nepočítáme. Teď nám přijde líto, že jsme tyhle zápisky nepsaly již dříve. Na naše cesty, nejvíce informací, hledáme právě na netu. Pokud někdo použije naše poznatky nebo bude chtít se na něco zeptat, tak nám napište na naši společnou mailovou adresu 01margarita@seznam.cz
Zdravíme všechny nadšené cestovatele.... Dana a Vlaďka